Zelený rytíř, aneb jak ztratit hlavu o Vánocích

K  filmu Zelený rytíř mě dovedl překrásný článek Terezie Dubinové. Film na mě zapůsobil velmi silně a i když si říkám, že to nejpodstatnější o filmu už bylo napsáno, stejně mi to nedalo, abych o něm nepřipsala ještě něco dalšího. Je v něm tolik symbolů, archetypů a silných míst nejednoznačně vykreslených, že si v něm každý najde to své. To sice může platit úplně o všem, ale o tomhle filmu snad ještě trochu víc :-).

Příběh se odehrává o Vánocích, v čase kdy jsme nevědomí možná nejblíž z celého roku, tak mnoho z toho, co se děje, můžeme chápat jako nevědomý obsah rytířovy duše, zároveň to může oslovovat nevědomé obrazy naší duše. Ve filmu se to od začátku do konce symboly jenom hemží: král, královna, temná matka, meč, kůň, ztracený kůň, mluvící liška, hlavy bez těla, zelený opasek, Zelený rytíř, Zelená kaple a mnoho dalších. Hlava Zeleného rytíře padá na zem vedle jeho sekery, kterou tam zelený pán zanechá, ale hlavu si odnese, bez hlavy být nechce. Není to jediná hlava v příběhu, která leží na zemi, jedna hlava dokonce dlí ztracená na dně jezera. Ale to už jsem skoro v polovině cesty. Je těžké začít od začátku...

Celé dobrodružství spustí Sir Gawain o vánočním večeru, když přistoupí na hru Zeleného rytíře. Jeho strýc král Artuš zatouží po zábavě a jako na zavolanou vjede do síně ke kulatému stolu divoká postava Zeleného rytíře a vyzve někoho z přítomných ke hře. Dychtivě povstane právě Gawain a chce všem ukázat svoji statečnost a odvahu. Král mu pošeptá moudrou větu: „Pamatuj, že je to jenom hra.“ Královna ovšem pronese: „Buď odvážný.“

Foto: Eric Zachanowich/A24 Films

Zelený rytíř nastaví hlavu. Gawain, který evidentně neví, kdo je, čím se řídit a co konat, mu ji setne, aniž si uvědomuje, proč to vlastně udělal. Záleželo na něm, kam až zajde, ale co se stalo, nejde odestát. „Tak do roka a do dne na viděnou v Zelené kapli, a dostaneš nazpět, co jsi ty udělal mně“, řekne mu hlava Zeleného rytíře, kterou rytíř sebere ze země, nasedá na koně a odjíždí.

Paralelně vidíme, že v době, kdy se u kulatého stolu odehrává drama, Gawainova čarodějná matka kouzlí a čaruje a skoro by to vypadalo, že s šátkem přes oči vidí, co se právě děje, a nebo to dokonce ovlivňuje? Má vůbec její synek nějakou kontrolu nad tím, jak daleko v té hře chtěl zajít? A ví, kam až v životě chce zajít? Zdá se, že je v zajetí jejích kouzel víc, než si asi dokáže připustit.

Když se za rok znovu blíží Vánoce a z nebe se pomalu snáší bílé sněhové vločky jako ve snu, vydává se Gawain na svém věrném koni na pouť. Matka znovu čaruje a dává mu na cestu zelený opasek, který ho ochrání. Nemusí se bát, o svou hlavu nepřijde, protože jinak by ona přišla o svou budoucnost. Tu už má ostatně pro syna do detailu naplánovanou, jak uvidíme těsně před koncem v průhledu do budoucnosti. Ale to už jsem zase přeskočila.

Tenhle film jako kdyby řídila nějaká mocná ženská chaotická síla.

Foto: A24 Films

Gawain se vydává na cestu, potkává živé i mrtvé a občas i někoho polomrtvého nebo položivého. Život a smrt jsou tady relativní, přitom ne že by na tom nezáleželo. Potká zloděje, ale hned ho nepozná. Gawain v téhle fázi cesty toho vidí jen dost málo. Zloděj mu vezme skoro všechno a hlavně ten mateřský opasek.

Krajina, kterou rytíř projíždí je většinou zahalená do chladných barev jako by odrážela chlad jeho srdce, jež neobměkčilo ani upřímné vyznání lásky jeho dívky Essel. Jeho milenka živící se velmi pravděpodobně prostitucí, je paradoxně jediná ženská postava celého příběhu, která působí čistě, upřímně a nezáludně.

Žena, kterou potkává už bez opasku, je naopak tajemná až za hrob nebo až za dno jezera, kde leží její hlava, kterou jí rytíř vyloví a v tu chvíli se na břehu jezera hned objeví liška. To je pro mě spolu se závěrečnou scénou v Zelené kapli nejsilnější scéna celého filmu. Gawain poslouží svaté Winifred (to je ta tajemná žena), nasadí jí ztracenou hlavu a v místnosti se objeví ukradená sekera Zeleného rytíře.

Kdo je ta liška, mluvící rytířovou řečí, a varující ho před návštěvou Zelené kaple? Kdo to k němu mluví? Je liška opravdu liška, a nebo Gawainova ženská část?

Na cestě potkává ještě jednu ženu. Ženu chladně svádivou, která ráda čte a ráda si hraje. Hraje si i s rytířem a vyhraje. Dostává od ní, a teď je to napínavé ... Zelený opasek. Na ochranu, bude mít nad ním moc. Ten opasek?    Nebo ona? Nebo matka? Gawain si opasek poslušně uváže a je zmatený.

V temných krajinách, kterými dosud procházel, nebyly jeho stíny vidět, ale teď přichází někam, kde se vyjasňuje. Přichází k Zelené kapli a krajina se zalévá zlatým jasem. Čeká ho setkání se Zeleným rytířem.
Už ví, že od sebe nemůže čekat mnoho, ale něco přece ano, lišku zaplašil, je tady.

A bojí se. Bojí se tak, že utíká. Utíká zpět do života, na kterém lpí. Možná by se dalo zobecnit, že to na čem velmi lpíme, k nám většinou nepatří.
A teď přichází ta vize budoucnosti. Je to verze života zrežírovaného matkou a i v něm nakonec hlava padá na zem, tak nějak spíš vlastní zátěží. Když odmítneme připustit možnost smrti, ten život pak stejně za moc nestojí.

Foto: Screenshot/A24 Films

Střih. Tak ještě jednou. Jsme zase v Zelené kapli. Rytíř se něčeho zbaví. Čeho asi? Až pak se klidně sehne před Zeleným pánem, a ten se pousměje: „Dobrá práce. A teď, pryč s tvou hlavou!“

Gawain je připraven zemřít, a nebo se znovu narodit?

Text: Eliška Dvořáková

23. prosince 2021